Exprezident Miloš Zeman poskytl webovému deníku iportaL24.cz již dva exkluzivní rozhovory. A protože platí »do třetice všeho dobrého«, oslovili jsme jej s více než půlročním odstupem, aby se vyjádřil k aktuálním tématům, které hýbou politickou scénou na počátku nového roku s pořadovým číslem 2024. V něm mj. označil nešťastné prosincové události na Filozofické fakultě UK za selhání BIS, zkritizoval zelenou ideologii Evropské unie a vyjádřil domněnku, že příští stávková vlna v České republice skončí generální stávkou.
Pane prezidente, asi bych nebyl zdvořilý, kdybych se nejprve nezeptal na vaše zdraví. Když jsme spolu mluvili loni na jaře, říkal jste, že se vše zlepšuje a že cvičíte s chodítkem.
Všechno je stejné, což znamená, že je to všechno stejně dobré. A s chodítkem cvičím pravidelně každý den. Občas už i s holí.
A na jaře jste v našem rozhovoru odhadl, jak dopadnou zářijové parlamentní volby na Slovensku. Zkusil byste nyní náročnější disciplínu? Odhadl byste, jak dopadnou v červnu volby do Evropského parlamentu?
Myslím si, že vládní strany poměrně výrazně ztratí, to je můj odhad. Jestliže se budu mýlit, je to tím, že se volbami do Evropského parlamentu příliš nezaobírám.
Proč ne?
Daleko víc mě zajímají volby domácí. Protože volby do Evropského parlamentu nemají pro domácí politiku takový význam jako parlamentní. I když uznávám, že jsou jistým indikátorem přízně politickým stranám. Ale nezapomeňte, pane redaktore, na to, že účast ve volbách do Evropského parlamentu je daleko nižší než účast v českých parlamentních volbách a z toho logicky vyplývá, že ten indikátor není úplně reprezentativní, protože je zkreslen právě tou nízkou volební účastí.
Proč je podle vás ta účast dlouhodobě tak nízká?
Protože občané České republiky nemají zájem o to, co se děje v Evropské unii. Můžete klidně říci, že je to chyba, ale já to konstatuji jako fakt.
Rozhovory o přístupu České republiky do Unie se začaly vést na jaře 1998, chvíli předtím, než jste se stal premiérem. ČR vstoupila do EU v roce 2004 a od té doby uplynula spousta vody v řekách. Byl to podle vás, nahlíženo optikou dneška, dobrý krok a neztratila Evropská unie to podstatné z myšlenek otců zakladatelů?
Teď umřel Jack Delors, ve velmi požehnaném věku. A to byl jeden z otců zakladatelů Já si myslím, že kdyby se dožil dnešní situace Evropské unie, tak by se poněkud podivil. Myslím si, že EU se od té doby vyvíjela k horšímu. A to ne kvůli tomu, že jsme do ní vstoupili, ale díky tomu, že podlehla vlivům novodobých ideologů, a především zelené ideologii, která je ztělesněna v Green Dealu. To je první negativní tendence. A druhá? Byrokratizace! Ta byla v Delorsových dobách, nebo i tehdy, kdy jsme my vstupovali do Evropské unie, daleko nižší, než je teď. Evropská komise si zosobuje stále více pravomocí. Víte, že někteří politici dokonce uvažují o zrušení práva veta, což by znamenalo ztrátu suverenity. Na druhé straně jsem ekonom a já vycházím z faktu, že příjmy z Evropské unie jsou stále vyšší než to, co do ní odevzdáváme, takže z ekonomického hlediska je ta bilance stále ještě pozitivní, ale negativní aspekty, které jsem před chvílí zmínil, samozřejmě existují.
Řada vlasteneckých stran, většinou neparlamentních, ale i třeba parlamentní hnutí SPD, stále více skloňuje otázku referenda o vystoupení z Evropské unie. Co vy na to?
Nedávno, před několika dny, jsem vystupoval na semináři SPD v Poslanecké sněmovně, kde byli i Tomio Okamura nebo Karel Havlíček. A sám Okamura veřejně citoval můj názor, že jsem pro referendum o vystoupení z Evropské unie, protože jsem zastáncem referenda obecně, ale že v tom referendu bych jako svobodný občan hlasoval proti vystoupení z Evropské unie. To všichni slyšeli.
Konec roku 2023 byl v České republice ve znamení protestů odborářů, které vyvrcholily stávkou 27. listopadu. Myslíte si, že padla na úrodnou půdu, nedošlo k ní pozdě a byla dost důrazná?
Myslím si, že není vyloučeno, že příští stávková vlna skončí generální stávkou. Pokud jde o důraz, uvědomte si, že když tady byla například stávka lékařů, výsledek spočíval v tom, že se lékařům přidalo tuším 10 miliard. Nu a když bych měl hledat analogii ve výsledku té odborové stávky, tak zjistím, že neměla tento efekt. To znamená, že nebyla dostatečně důrazná. Opakuji, stávka lékařů důrazná byla, stávka odborů nikoli. A stávka, do níž se zapojilo asi 72 procent škol, byla někde mezi tím.
V úterý měl brífink předseda Odborového svazu KOVO Roman Ďurčo a novinářům řekl, že odboráři budou tvrdě vystupovat proti doporučením, které vládě navrhla Národní ekonomická rada vlády (NERV), například proti možnosti podání výpovědi zaměstnanci bez udání důvodu. Co si myslíte o těchto nápadech poradního orgánu vlády?
Nezapomeňte, že je to opravdu poradní orgán. Ten měl zpočátku jistou odbornou, tedy ekonomickou, odvahu. Ta se projevila tím, že jejím prvním tehdejším doporučením bylo odvolat zrušení superhrubé mzdy, to znamená odvolat snížení daně z příjmu fyzických osob o sedm procent. To mimochodem kritizují všichni ekonomové bez ohledu na politický názor nebo jinou orientaci. Ano, to bylo odvážné, šlo zhruba o 100 miliard korun z rozpočtového výpadku a opakuji, tehdy to bylo první doporučení NERVu. V dnešních doporučeních se nic takového neobjevuje. NERV se podle mého názoru podařilo ochočit, povedlo se dosáhnout toho, aby byl poněkud poslušnější vůči vládnoucí moci, a tady nezapomeňte, že toto snížení daně z příjmu, líbivě vyhlížející, ale vedoucí k trvalému rozpočtovému deficitu, podpořili rukou společnou a nerozdílnou ANO, ODS a SPD.
Závěr roku 2003 byl naplněn nejen stávkou, ale v prosinci i bohužel jednou smutnou událostí – tou byla střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, která si vyžádala 14 obětí. Ostatně jste kvůli tomu odložil i své tradiční vánoční poselství. Co o tom soudíte? Byl to důsledek nějakého selhání systému, nebo jen jednotlivce? Dalo se tomu předejít?
Především je to selhání Bezpečnostní a informační služby. Protože ze zákona jednou z úloh této služby je bojovat proti terorismu. Když jsem to řekl, tak se někteří provládní novináři a provládní politici ohradili a tvrdili, že útok na Filozofické fakultě nebyl teroristickým aktem. Takže bych pro vaše čtenáře rád ocitoval definici terorismu. »Terorismus je útok na neozbrojené civilisty bez zjevného důvodu.« Konec definice. Na Filozofické fakultě došlo k útoku na neozbrojené civilisty bez zjevného důvodu, čili BIS byla povinna bojovat proti terorismu a tento její ze zákona vyplývající úkol nebyl splněn.
Když se přesuneme do nového roku, tak ten začal politicky poměrně zostra, a to rozsáhnou debatou o přijetí eura, kterou rozvířil ve svém novoročním projevu váš nástupce na Hradě Petr Pavel. Jaký je váš postoj k této problematice…
Především se musím ohradit proti článku, který jste otiskli, že jsem proti referendu o přijetí eura. Pravý opak je pravdou! To zaprvé. Zadruhé, myslím si, že tato debata může být otevřena pouze naprostým ekonomickým laikem. Protože lidé, kteří mají byť jen minimum ekonomických znalostí, nebo alespoň dobré ekonomické poradce, vědí, že vyzývat k přijetí eura vyžaduje splnit celou řadu podmínek, vyjádřených tzv. Maastrichtskými kritérii. Dokonce i tehdy, jsou-li tyto podmínky splněny, musíte projít dvouletým přechodným obdobím, kterému se říká ERM II a teprve potom můžete euro přijmout. Jinými slovy, vyzývat k přijetí eura je zhruba totéž jako vyzývat k letu na Měsíc s českou posádkou, přičemž nemáte ani raketu, ani palivo, a koneckonců ani tu posádku.
Vzpomínám si, že když jste v roce 2013 poprvé kandidoval na Hrad, profiloval jste sám sebe jako levicového kandidáta. Uplynulo jedenáct let a z mnoha stran slýcháme, že dělení na levici a pravici je překonané. Že bychom spíše měli dělit strany na vlastenecké a globalistické…
…a liberální versus konzervativní atd. Podle mého názoru to není překonaný rozdíl a myslím si, že se vrátíme dříve nebo později k tomu schématu levice, pravice, které je koneckonců prověřeno staletími. To není žádná efemérní záležitost, na rozdíl od různých progresivistů, teoretiků, devadesáti devíti pohlaví a podobně. A důvod, proč to zatím neexistuje, je, že jak na levici, tak na pravici, bohužel, vymizely výrazné osobnosti, objevily se tam šedivé nuly a šedivým nulám je daleko příjemnější a přijatelnější tvrdit o sobě, že nejsou levicoví ani pravicoví, protože tím pádem se domnívají, že získají voliče z obou stran. Ve skutečnosti nezískají voliče ani z jedné strany. Důkazem budiž současný stav sociální demokracie, která už ani není v parlamentu.
Když jsme spolu mluvili na jaře, měla strana vedená předsedou Michalem Šmardou před plzeňským sjezdem, na kterém nakonec změnila název i zkratku – z ČSSD na SOCDEM. A záhy se utvořila nová ČSSD – z původní České suverenity Jany Volfové. Předseda Šmarda prohlásil, že je to dětinské a že se bude soudit, Volfová zase tvrdí, že se ujala značky, která byla odkopnuta. Co o tom soudíte, kde je ta pravá sociální demokracie?
Víte, já jsem přijal pozvání na únorový sjezd ČSSD – tedy České suverenity sociální demokracie, protože si myslím, že od osvědčené značky se neutíká. Nejde jenom o tu zkratku. Mně vadilo, že z názvu vymizelo slovo »Česká«, protože politická strana má hájit národní zájmy, ať je levicová nebo pravicová. A mimochodem, o úspěchu nebo neúspěchu každé strany rozhoduje vedle jejího programu i kvalita osobností, které jsou v jejím čele. Takže uvidíme, jaké osobnosti si ČSSD navolí.
Vstup do nové ČSSD ohlásil i vám dobře známý expremiér Jiří Paroubek. Ten se předtím pokoušel o spojení levice v rámci spolku Nespokojených. Že nevyšly námluvy se stranou Michala Šmardy, není nic překvapivého, ale nečekaně padly i dohody s KSČM, která dala přednost jiné koalici. Není to špatný signál pro ryze levicového voliče?
Jako člověk, který má více než třicet let trvající politickou zkušenost, vám na vaši otázku mohu cynicky odpovědět, že základní rozdíly před volbami nejsou programové, nejsou ideové, ale osobní. Konkrétně spory o místo na kandidátkách. To znamená, spor o to, kdo bude první, kdo druhý a kdo třetí, zkráceně řečeno, kdo bude na volitelném místě, je hlavní a hlubinný, třeba že často popíraný, ale zveřejňovaný.
Petr Kojzar