Program pro volby do Evropského parlamentu v roce 2024

Volby do Evropského parlamentu (EP) budou referendem o vládě Fialovy pětikoalice. Pokud lidé odevzdají hlas některé z vládních stran, potvrdí tím, že vládu podporují a s jejími kroky souhlasí. Je nutné, aby občané, nespokojení se současnou situací, pochopili závažnost celé situace a k volbám do EP přišli.

Skutečná opozice vůči vládě dnes stojí mimo parlament. Nedávno ještě vládnoucí hnutí ANO totiž na všech úrovních podpořilo nebo alespoň důsledně nebránilo přijetí řady závažných rozhodnutí současné vlády: Smlouva o pobytu vojsk USA na našem území (hlasovali vesměs pro), nejednotný postoj k mírovému řešení konfliktu na Ukrajině. Andrej Babiš ještě jako premiér nezablokoval nejnebezpečnější části Green Deal (hlasoval v orgánech EU pro). Také současná česká eurokomisařka, nominovaná hnutím ANO se vyznamenala „oklešťováním“ svobody a demokracie, jimiž se však zaštiťovala.

Základní programové cíle „volební aliance“ ČSSD, Domov a Směr Česká republika za podpory NE základnám, Svazu bojovníků za svobodu a Svazu pacientů ČR

• Konec války, ani náboj na Ukrajinu

EU musí začít hrát aktivní roli zprostředkovatele příměří a následně míru na Ukrajině. S Ruskem se musí jednat a Ukrajina již začíná chápat realitu, i když je pro ni bolestná. Evropská unie musí obě země přimět ke kompromisu a za ten jim nabídnout svoji otevřenost a ekonomickou spolupráci. To je také dlouhodobým zájmem EU. Ještě zhruba před 10 lety vrcholní politici členských států EU hovořili o zvláštní formě přidruženého členství k EU pro samotné Rusko. Je zřejmé, že dva roky trvající konflikt je v rozporu s ekonomickými zájmy České republiky, ale i obyvatel zemí EU. Je třeba, aby se jisté kruhy nejen u nás vzdaly scestné myšlenky, že jadernou velmoc, jakou je Rusko, je možné vojensky porazit, pokud nechtějí rozpoutat děsivou a zřejmě poslední válku na celé planetě. Nesouhlasíme se zasíláním zbraní na Ukrajinu, ani organizováním dovozu munice. Nesouhlasíme s návrhy prezidenta Francie s vysláním vojáků NATO na Ukrajinu.

Konfliktem, hrozícím přerůst z lokálního do širokého válečného střetu se zapojením některé z velmocí či některých velmocí, je také konflikt v Gaze. Odmítáme brutální a barbarské řádění, které provedli loni 7. října na jihu Izraele teroristé Hamásu. Teror jako metodu řešení odmítáme vždy, všude a za všech okolností. Stejně tak ovšem nemůžeme souhlasit s uplatněním principu kolektivní viny vůči všem obyvatelů m Gazy. Jedinou rozumnou cestou ze současné krize je postupovat v duchu řady dřívějších rezolucí OSN, které dlouhodobě předpokládaly vytvoření Palestinského státu na arabských územích okupovaných Izraelem od izraelsko-arabské války v roce 1967 a v Gaze. Ano, je to obtížný úkol pro diplomacii, ale diplomatická cesta a jednání jsou pro nás jediným přijatelným postupem, který může vést k rozumnému uspořádání poměrů mezi Izraelem a Palestinci.

• Peníze na důchody a rodiny s dětmi, ne na zbraně!

V posledních dvou letech, kdy vládne Fialův kabinet, u nás došlo k bezprecedentnímu útoku na životní úroveň občanů, a to v důsledku nevídaného růstu inflace. Dramatický růst spotřebitelských cen u nás byl jen zčásti doprovázený růstem mezd, což znamená výrazný pokles reálných mezd a z toho plynoucí značný pokles životní úrovně českého obyvatelstva. Oproti roku 2021 můžeme mluvit v souhrnu vývoje let 2022 a 2023 o snížení životní úrovně českých občanů až o čtvrtinu. To je zejména důsledkem naprostého debaklu hospodářské a zahraniční politiky vlády.

Vláda se vůbec nezabývala možností snížit cenu vybraných druhů potravin či energií  snížením sazeb DPH. Vláda za poslední dva roky naprosto rezignovala na svůj záměr zestátnit asi 30 % ČEZ za náhradu. Takový krok by znamenal podstatné zlevnění elektrické energie, což by v uplynulých letech srazilo inflaci a pomohlo by jak domácnostem, tak českému průmyslu a zemědělství zejména v českých rukou. Vláda ve svém chaotickém, zmateném „konsolidačním balíčku“ uzákoněném v loňském roce sice připustila od roku 2024 zvýšení sazeb daně z příjmů právnických osob z 19 % na 21 % místo toho, aby diferencovala a uplatnila důsledně progresivní zdanění u velkých korporací oligopolního charakteru. Tyto korporace prakticky nekontrolovatelně určují ceny na trhu a tím vydělávají nemravné zisky na krizi posledních dvou let. Tím vlastně určují i tržní podmínky a do velké míry ovlivňují chování spotřebitelů.

Máme na mysli především velké nadnárodní společnosti zejména banky, energetické společnosti, telekomunikační společnosti, obchodní řetězce, které jako dceřiné společnosti odvádějí svým mateřským společnostem v bohatších státech více než tři čtvrtiny zisku po zdanění. Jen v uplynulém roce to bylo více než 400 mld. Kč. Vláda se vůbec nezabývá možností mimořádného zdanění dividend, což umožňuje letitá směrnice Evropské unie (EU). Ministerstvo financí však místo ní zavedlo dočasnou daň z mimořádných zisků, z níž do veřejných rozpočtů byly dosud vybrány jen jednotky miliard, namísto předpokládaných 60 mld. Kč. Proto už navrhují zrušení této daně.

Dalším zdrojem rozpočtových příjmů státu může být uplatnění EET v původně plánovaném rozsahu. To však současná vládní koalice z politických a ideologických důvodů zcela odmítá.

Klíč k řešení problematiky inflace leží zejména v zastavení války na Ukrajině. Především v důsledku této války došlo k razantnímu nárůstu cen energetických surovin, zemědělských produktů, ale také průmyslových kovů. Protože je ČR převážně dovozcem všech těchto komodit a je ekonomikou založenou na exportu, dopad na český průmysl (ceny v průmyslu) a celé hospodářství včetně domácností, je zdrcující. Zpomalení inflace z prvních měsíců letošního roku totiž neznamená, že ceny klesnou na dřívější úroveň.

Vláda se zabývá nesmyslnými a rozmařilými projekty v oblasti zbrojení (nákup 24 stíhaček F-35, nákup tanků Leopard, nákup obrněných vozidel atd.), jejichž uskutečnění je nad možnosti rozpočtové kapacity českého státu v příštích nejméně deseti letech. Znamenalo by to zatížit neúměrně státní rozpočty na mnoho dalších let zbrojními výdaji, což by ve svých důsledcích, při pomalu rostoucí české ekonomice, znamenalo nutnost dále snižovat výdaje ve školství, zdravotnictví, sociální oblasti, dopravní infrastruktuře a řadě dalších oblastí, prostě na všechno ostatní, s neslýchanými dopady do životní úrovně a kvality života českého obyvatelstva.

1. Zamezit masové imigraci

Státy EU čím dál tím více trpí důsledky masové migrace ze všech chudých regionů světa. Většina migrantů nemá vzdělání a kvalifikaci a ani pracovní morálku a motivaci. Jejich cílem je žít ze sociálního a zdravotního systému členských zemí EU. Pokud se zapojí do ekonomických aktivit, pak se často jedná o činnost ilegální, na černém trhu, v souvislosti s kriminalitou (distribuce drog apod.). Pokud legálně pracují, pak převážně v nekvalifikovaných profesích a způsobují tak platový dumping. Z řady profesí vytlačují méně kvalifikovanou domácí pracovní sílu, která se pak stává závislou na sociálních systémech. Inkompatibilita imigrantů s evropskou společností se projevuje ve výchově, návycích a zvyklostech. To vede v řadě zemí Evropy ke konfliktům přerůstajícím v masové nepokoje. EU musí zpřísnit ochranu svých hranic a vracet nelegály do zemí, odkud se na svou cestu vydali. Hraniční členské země musí dostat finanční, materiální i lidskou podporu k ostraze hranic – v tom je zcela jistě na místě solidarita všech. EU musí jednat s pásem hraničních zemí (Turecko, sever Afriky, Bělorusko) a nabídnout spolupráci při ostraze jejich hranic jak s EU, tak s dalšími státy, odkud migranti pronikají. I zde je důležitá spolupráce a solidarita. EU musí těmto zemím pomoci s deportacemi a zajištěním chodu utečeneckých táborů. Dále EU musí vytvořit systém deportace nelegálních migrantů z území EU. EU musí ze svých fondů podpořit vládní programy zemí, odkud směřuje největší proud migrace. Lidem v těchto zemích je potřeba dát naději na lepší život. Peníze musí směřovat k výchově a výuce praktických dovedností – jak v místních podmínkách individuálně podnikat, jak organizovat efektivně činnost v zemědělství, jak regulovat populační explozi, podporovat konkrétní projekty, jako jsou zalesňování, zajištění zdrojů pitné vody, zadržování a regulace vody v krajině, potravinová soběstačnost atd. Svůj význam mají místně vhodné energetické projekty. Výsledky těchto činností musí mít do EU ekonomicky otevřené dveře (např. solární elektrárny v Africe, zejména na Sahaře, mohou podmořskými kabely zásobovat celou EU).

Nestačí, aby EU někam posílala peníze, které se rozkradou a ztratí v korupční síti místních „politických elit“, bossů a pochybných neziskovek. EU musí nabídnout peníze vybraným, důvěryhodným místním vládním institucím vždy na konkrétní a kontrolovatelný projekt. A musí zajistit trvalý dohled a kontrolu nad jeho realizací, včetně přímého manažerského vedení od začátku do konce. Dlouhodobým cílem EU musí být zastavit populační explozi a místním lidem pomoci k životu v důstojných podmínkách založených na vytrvalé, cílevědomé a organizované práci.

• Ochrana životního prostředí nevede skrze Green Deal

Životní prostředí a jeho ochrana jsou prioritou každého rozumného člověka. Rozhodně nezpochybňujeme klimatické změny a nutnost vypořádat se se změnami životního prostředí na celé planetě. Nicméně nápravná opatření musí být racionální, sociálně únosná a především odpovědná k našemu státu, jeho ekonomice a jeho občanům. Na prvním místě s respektem k jejich životní úrovni. Nehledě na to, že tato opatření nemohou podkopávat konkurenceschopnost EU vůči okolnímu světu. Základním úhelným kamenem vnější zelené politiky EU by v následujícím období měl být tlak na ostatní velké světové znečišťovatele. Občané EU nemohou zůstat v tomto boji osamoceni za cenu, že zchudnou a ostatní svět pojede ve svých zajetých kolejích a bude na náš úkor bohatnout.

S celkovými závazky EU snížit emise skleníkových plynů v EU do roku 2030 alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 a proměnit EU do roku 2050 na první klimaticky neutrální kontinent, v současnosti nic neuděláme, neboť jsou založeny jak na rozhodnutí všech hlav členských států EU na úrovni Evropské rady (za ČR vyslovil souhlas tehdejší premiér Andrej Babiš), tak i zakotvené v tzv. klimatickém zákoně, který je přímo závazný (nařízení).

V neposlední řadě nás do tohoto snižování tlačí další ústavně závazná mezinárodní smlouva – Pařížská dohoda. Nicméně, cest jak těchto cílů dosáhnout je řada a mohou být i sociálně a ekonomicky únosné. Balíček „Fit for 55“, který tyto cíle zavádí, tvoří řada dílčích nařízení a směrnice (nařízení o emisích CO2 u osobních aut, reforma systému obchodování s emisními povolenkami, Směrnice o obnovitelných zdrojích, směrnice o energetické účinnosti, prováděcí nařízení Taxonomy atd.), které jsou pro ČR a naši energetiku, průmysl a zemědělství nepřijatelné – např. odmítání jaderné energetiky, nevhodná koncepce trhu s elektřinou, zvyšující energetickou chudobu v ČR, odmítání dalších alternativ spalovacího motoru, jako je „špinavý“ vodík či CNG.

Všechny tyto legislativní dokumenty byly schváleny EP, v němž převládla většina fanatických stoupenců Green Deal. Nicméně všechny tyto dokumenty obsahují také revizní klauzule a budou znovu otevřeny a přezkoumány v následujícím volebním období. To otevírá možnost některé cíle pro ČR změnit nebo úplně zrušit (např. zákaz prodeje nových aut se spalovacím motorem). Z toho důvodu je extrémně důležité, jak následující volby do EP dopadnou. Pokud se změní výrazným způsobem složení EP, může se změnit i vztah EU k jaderné energetice, spalovacím motorům či emisním povolenkám na topení v domácnostech občanů či na benzín a naftu. Green Deal nesmí znamenat další výhodu pro nejbohatší a propadnutí obrovského množství lidí do sociálních problémů.

• Stop dalšímu omezování suverenity, EU se musí změnit!

Naší prioritou je zachování jednomyslného hlasování (práva „veta“ členského státu) v Radě EU ve všech oblastech jako doposud. Především pak ve společné zahraniční a bezpečnostní politice, u občanství (udělení nových práv občanů EU), členství v EU, harmonizaci vnitrostátních právních předpisů, týkající se nepřímých daní, financí EU (vlastní zdroje, víceletý finanční rámec), rodinného práva, či harmonizace vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany. O vzdání se této pravomoci by se čeští představitelé zahraniční politiky neměli vůbec zmiňovat (jak to bohužel činí např. současný prezident). Pokud by se vůbec mělo k něčemu takovému schylovat (což naprosto důsledně odmítáme), pak jedině na základě referenda v souladu s Ústavou ČR.

Jsme proti přijetí Ukrajiny do EU, ta má sama nyní dost problémů, jež nedokáže a možná ani nechce účinně řešit. V dalším volebním období se dá očekávat, vzhledem k nesmyslným debatám o přijetí Ukrajiny do EU, tlak na obecnou změnu primárního práva EU a z toho vyplývající fungování institucí EU s jejími vnitřními procesy. Obecně jakákoliv změna primárního práva (tedy základních smluv) především pak Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU, musí být podle nás předem schválena referendem, dle článku 10a, odst. 1 Ústavy ČR. Z dílčích změn jednoznačně podporujeme zachování práva členského státu dle článku 194, odst. 2 SFEU, určovat podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, právo volby mezi různými zdroji energie a právo určit si obecnou strukturu svých dodávek energie.

Nejsme ochotni měnit současnou úpravu a rozdělení kompetencí mezi EU a členské státy v oblasti sjednávání mezinárodních smluv za celou EU, kde nadále podporujeme zachování dvojího hlasování zejména u smíšených mezinárodních smluv (nejčastěji obchodních – TTIP, CETA, EU-Mercosur, ale i nová Pandemická dohoda na úrovni WHO, tj. Světové zdravotnické organizace), jak na úrovní EP, tak národních parlamentů. Jedinou oblastí suverenity, kde jsme schopni si připustit určitou hlubší integraci, je oblast zdravotnictví, a to v oblasti přeshraniční zdravotní péče a nákupů superdrahých léků na vzácná onemocnění a rakovinu.