Inspirace pro diskusi nad návrhy a náměty opatření k obnově hospodářského růstu státu
Chceme být jasnou levicovou alternativou. Nikoliv jen my, skupina politiků a dalších občanů, která se snaží vyplnit zřetelné vakuum na české politické scéně. Tohle je nabídka pro širokou českou veřejnost, která je hluboce nespokojená se současným vývojem, dává to najevo v různých průzkumech veřejného mínění, ale nevidí nikoho, koho opravdu podpořit, někoho, kdo by chtěl něco podstatného změnit.
Naše zpráva tedy zní – přesně do toho jdeme. Chceme zásadní změnu, větší reálná práva, méně zahraniční závislosti, lepší život běžných domácností, více jistot i více svobod. Čekáme, že se přidáte. Protesty v ulicích jsou důležité a má smysl v nich pokračovat, ale rozhodující jsou hlasy ve volbách. Ty nespokojené už nesmí propadnout jako posledně.
Levice není jen vyvažující silou proti pravici. Není tu jen od toho, aby se občané měli kde bránit proti pravičáckým excesům. Zvlášť když jsou tyto excesy podtrženy amatérismem vyžadujícím dálkové řízení odněkud z Washingtonu. Připomíná to starý vtip z časů komunismu, kde Bilak lezl po čtyřech po ulici a sbíral drobné kamínky a v Kremlu se chytali za hlavu – kdo ho zas přepnul na Lunochod?
Roli demokracie nevyčerpává obrana proti fanatikům a bláznům. Země musí dostat nějaký rozumný směr, nějaký cíl, nějakou perspektivu. Musíme vědět, co chceme a proč to děláme. Nesmysly nestačí popřít, protože jejich opakem se mohou stát jiné nesmysly.
Nestačí se také za levici jen vydávat.
Nelze mluvit o levici tam, kde se smiřuje s tím, že rozhodují jen peníze. Že rozhoduje síla nesouměřitelné ekonomické moci. Takhle vyznívá doporučení NERV zavést výpověď bez udání důvodu. Nebo zrušení školkovného a další úsporná opatření z vládního balíčku, která přenášejí státní zadlužení na nejzranitelnější domácnosti s dětmi. Levice musí zmírňovat nerovnosti progresívním zdaněním vysokých příjmů i velkých majetků. Musí prosadit obecné referendum, které už ho máme v ústavě jako vrcholný nástroj demokratické kontroly.
Nelze taky mluvit o levici tam, kde není snaha, abychom postupně obnovovali kontrolu nad vlastním životem. Investiční stimuly vlády nesmí být skrytou podporou stamiliardových vývozů dividend do zahraničí. Státní podpora nesmí prohlubovat nesmyslnou koloniální závislost České republiky, naopak musí posilovat domácí podniky ve prospěch našich lidí. Levice taky musí odmítnout korespondenční volbu ze zahraničí, které se mohou zúčastnit pravnuci někdejších emigrantů. I těch dávno mrtvých, když na lidi doma pravice nemůže spoléhat.
Nelze mluvit o levici tam, kde jde jen o ekonomiku, nikoliv taky o lidi, rodiny, občany a jejich spokojenost s tím, jak žijí a jaké prostředí je obklopuje. Velká čísla HDP snadno zakryjí méně zřetelná čísla o poklesu reálných mezd a životní úrovně většiny domácností.
Tady je vhodné mezinárodní srovnání. Podle oficiální metodiky EU_SILC, v Německu žila roku 2022 pod hranicí chudoby pětina obyvatelstva. Pro domácnost o 2 dospělých a 2 dětech ve věku do 14 let znamenala chudobu částka pod 2 625 EUR měsíčně (asi 66 tisíc korun). To bylo před inflací. Kdybychom to přenesli k nám, musíme ještě započíst, že inflace u nás zvedla ceny o třetinu, ale příjmy rostly jen o 8 procent. Kolik by tu zbylo domácností nad německým pásmem chudoby, když hranicí je 100 tisíc korun měsíčně? S tím se nemůžeme smířit.
A nelze mluvit o levici zejména tam, kde není aktivní snaha zajistit mírovou budoucnost vlasti. Musíme mít schopnosti k vlastní obraně, ale nepotřebujeme prostředky k jadernému útoku, který nás přiblíží konci světa. Chceme mírové soužití se svými sousedy i okolním světem. Chcimír není nadávka, tou ať je chciválek.
Požadujeme větší roli diplomacie, která otevírá brány podnikatelům, ne stíhačkám a tankům. Musíme aktivně bránit mírovou perspektivu v organizacích jako je NATO a připojit svůj hlas k zemím, které jsou proti agresívní expanzi, včetně války proti Rusku do posledního Ukrajince.
Těžko teď říci něco silnějšího – jsme proti vzájemnému vybíjení našich slovanských bratří. Přirozeně, že jsme solidární a zapojíme se do obnovy válkou zničené země. Klidně obětujeme stíhačky za obnovu ukrajinských škol a nemocnic. Ale už aby to bylo!
Chceme mír! Kolikrát už v minulosti tohle heslo zaznívalo jako prázdná fráze. Teď je mír skutečně tou nejhlubší potřebou naší vlasti. Proto chceme být mluvčím všech, kdo si přejí konec zabíjení a obnovu spolupráce do všech azimutů.
Cíle bývají dlouhodobé i krátkodobé. Mír je teď obojí. Chceme rychlé ukončení války a obnovu dlouhodobého mírového uspořádání. Chceme, aby se NATO vrátilo k tomu, k čemu se zavázalo ve svém prvním článku Atlantické smlouvy, a sice že mezinárodní spory bude řešit mírovými prostředky v souladu s Chartou OSN.
Rozhodně požadujeme, aby vláda vyvinula jasnou aktivitu v tomto směru. Pokud by to neudělala, nezbyde než vypsat referendum o členství ČR v NATO. Stejně jej tomuto členství dlužíme. Smysl má jen takové členství v NATO, kdy je skutečnou mírovou silou, nikoliv loutkou v rukou washingtonských jestřábů.
S tím souvisí i dvoustranná obranná smlouva se Spojenými státy. Má nahradit NATO, kdyby ve své bojovnosti selhalo? Také tohle musíme dát do pořádku. Nechceme být nástupištěm nových válek za dobytí Východu. Věříme v budoucnost mírové spolupráce, která zahrne vedle nejbližších sousedů a zámořského spojence, kde je také dost zájemců o mír, i Rusko nebo Čínu.
Mezi nejbližší domácí úkoly patří potřeba vyvést zemi z hospodářského propadu. I když vykazování hospodářské úrovně podle HDP není úplně přesvědčivé, je tu zřetelný trend, který má charakter stagnace s tendencí poklesu. Je to patrné zejména na spotřebě, která je důsledkem bezpříkladného poklesu reálných mezd. Státní zadluženost naopak strmě roste a už převýšila 3 biliony korun. Za Kalouska by vám přišla složenka na 300 tisíc. Každému.
Největší překážky české konkurenceschopnosti představují vysoké ceny energie, inflace a vysoká úroková míra. Vedle toho je to rozpad tradičních trhů v důsledku sankcí proti Rusku a Číně a narušení dodavatelských řetězců po covidu.
Působí však současně radikální proměny technologií jak v oblasti hmotné, jako je nástup decentralizované energetiky a elektromobility, tak nehmotné, jako je digitalizace a nástup umělé inteligence.
Vysoké ceny energií brzdí energeticky náročné sektory, současně však představují silný podnět pro rozvoj obnovitelných zdrojů, což je zároveň výroba vlastní, tedy levnější elektřiny.
Do Česka přicházejí s velkým zpožděním vlivy evropské směrnice o sdílení energie a změnách na energetickém trhu, které vytvářejí obnovitelným zdrojům obrovský prostor. Je to příležitost nejen pro snížení vlastních energetických nákladů, ale také pro rozvoj produkce, která je spojena s tímto novým oborem a jeho nejbližším příbuzným elektromobilitou.
Pracovní místa, která budou ztracena rušením uhelných dolů a elektráren, změnou pohonu i charakteru aut nebo nástupem umělé inteligence, mohou najít uplatnění v těch nových oborech. Revoluční novinkou je agrovoltaika, která může podstatně zvýšit ekonomický potenciál venkovských oblastí.
Všechno jsou to obory, které vyžadují vysokou odbornost a koordinovanost. Například v energetické oblasti, která se nemůže vyvíjet chaoticky, to vyžaduje zvláštní typ koordinačního orgánu jako je energetická agentura, která by část svého zaměření věnovala rozvoji vznikající komunitní energetiky.
Podívejme se na doporučení NERV, která odrážejí složení tohoto orgánu. Tvoří jej z větší části bankovní analytici, kteří sledují jen zájmy finančního sektoru, ale je tam i pár akademických ekonomů méně svázaných konkrétními zájmy.
Mnohá doporučení jsou naprosto asociální. Navíc řeší důsledky, nikoliv příčiny problémů. Třeba nedostatek pracovních sil chtějí řešit usnadněním dovozu pracovníků i studentů až odněkud z Asie. Tady ekonomům uniká, že máme pracovní trh a na trhu se nedostatek řeší zvyšováním ceny. V daném případě zvyšováním mezd. Vyšší mzdy způsobí, že se vyplatí modernizační investice do automatizace a robotizace a v důsledku toho tlak na pracovní síly poklesne. Stát může pomoci převodem části prostředků vyčleněných na zmateční obranné investice na podporu výzkumu a modernizační investice.
Musíme si uvědomit, že dnešní nedostatek sil je hodně dočasný a brzy se změní v přebytek. Zaslouží se o to také zavádění umělé inteligence, která postupuje mnohem rychleji, než si kdo představoval. Řešení ztrát pracovních míst bude spočívat nejen v rekvalifikačních kurzech, ale také ve zkracování pracovní doby, aby byla práce pro více lidí. Levice musí jasně podpořit odbory v takovém úsilí.
Za úvahu však stojí některá doporučení NERV, která by mohla postavení lidí zlepšit. Především jde o nutnost zásadní korekce českého exekučního mechanismu, který je nepochybně výnosný, pro podnikatele na této zlaté žíle, ale vyřazuje příliš mnoho lidí z pracovního trhu. Nemá přece smysl usilovat o mzdu, když mi ji exekutor sebere.
Stejně tak vysoké odvody z nízkých mezd (vyšší než z těch vysokých!!) činí práci méně lákavou než dávky. Lze to řešit třeba vyšším odečtem z daní, který nejvíce pomůže právě na té spodní výdělkové úrovni. Pracovat by mohlo také mnoho z těch, kdo jsou nyní ve věznicích. Máme jeden z nejvyšších podílů vězňů, jako kdybychom patřili k nejnebezpečnějším zemím EU. Lépe by se mohli zapojit také chovanci dětských domovů, kteří odcházejí do života, kdyby dostali lepší profesionální přípravu. Posílení pracovního trhu je proto potřeba hledat doma.
Ladem leží i spousta českých peněz. Na účtech obcí a krajů je přes 360 miliard korun rozpočtových přebytků, které nenacházejí uplatnění. Předpisy jsou totiž tak nepřehledné, že starosta se bojí kopnout do země, aby vzápětí nešel do vězení. To je třeba řešit v první řadě. Za podporu stojní nápad využít vznikající institut společenství obcí k tomu, aby spojily část nevyužitých prostředků pro investice propojující širší lokalitu. Jiné nápady navrhují obcím peníze sebrat, například do nějakého fondu mimo jejich kontrolu, což je nutné odmítnout.
Honba za nejvyšším ziskem malé hrstky nesmí být zaplacena zkracováním života většiny občanů. Proto nelze mluvit o levici tam, kde přihlíží proměně toho nejcennějšího, co máme, zdraví lidí, na pouhé zboží na trhu. Máš, koupíš. Nemáš, umřeš.
Tam bychom mířili, kdybychom se nepostavili proti privatizaci zdravotnictví, především nemocnic a dalších poskytovatelů lůžkové péče. Veřejnou síť nemocnic musí být zaručena zákonem spolu se standardy vybavení. Ale taková péče není zaručena, pokud má zdravotnický personál pracovat do úpadu bez ohledu na zákonnou pracovní dobu.
Vyjdeme vstříc dlouho přehlíženým požadavkům lékařských a zdravotnických odborů, úspory nesmějí spočívat v tom, že oni jsou ti poslední. Budeme respektovat jejich mzdové nároky, aby se vyplatilo pracovat doma, pro vlastní občany. Posílíme lékařské a zdravotnické školství, abychom co nejdříve doplnili chybějící stavy zdravotnického personálu.
Nepotvrdily se výhody konkurence zdravotních pojišťoven, stojí za nimi hlavně vyšší provozní náklady a nároky na rozdělení zisku. Otevřeme debatu o zestátnění zdravotního pojištění po vzoru britské Národní zdravotnické služby.
Musíme se také vymanit ze závislosti na zahraničních farmaceutických monopolech, které zejména po covidu provází řada podezření, že zisk je víc než zdraví. Posílíme zdravotnický a farmaceutický výzkum, abychom mohli obnovit výrobu penicilinu a řady dalších základních léků s cílenou státní podporou. Ale posílíme i výzkum širších předpokladů zdravého života, abychom zabránili zbytečným nemocem a škodám.
Nejlepší prevencí oběhových chorob je pohyb, proto je tak důležitý dostatek sportovních a rekreačních zařízení a dostatek trenérů pro děti a mládež. Tam se vyplatí dát státní peníze, protože lůžka intenzívní péče jsou mnohem dražší.
Nejlepší prevencí rakoviny jsou zdravé potraviny a příznivé životní prostředí. Nedovolíme přehlížení skutečnosti, že právo na příznivé životní prostředí je zakotveno v ústavě, v článku 35 Listiny základních práv a svobod. To nejde dohromady s tím, když nějaký region, jako třeba Ostravsko, figuruje na prvním místě žebříčku nejhoršího znečištění ovzduší.
Také v zemědělství je něco špatně, pokud Státní zdravotní ústav zjistí, že tři čtvrtiny sledovaných vodovodů obsahují zbytky pesticidů, které nejde vyčistit. A Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský nachází stopy pesticidů v povrchových vodách, půdě a sklizňových produktech dokonce i tam, kde už se dlouhá léta nepoužívaly.
Emise z dopravy v ČR rostly téměř nejrychleji z celé EU. Zatímco celkové emise skleníkových plynů klesly o 22 %, emise z dopravy vzrostly o 80 %. Dvě pětiny nebezpečných oxidů dusíku a osmina malých prachových částic jsou produkovány spalovacími motory. Největší koncentrace rizikových látek ohrožují chodce a děti v centrech měst a v blízkosti komunikací.
Dvě třetiny českého území nejspíš nedokáže splnit nejen zpřísněné limit prachových částic podle Světové zdravotnické organizace, ani ty volnější EU, varují vědci Akademie věd ČR. Zhoršená kvalita ovzduší způsobuje 10-20 krát více předčasných úmrtí než dopravní nehody a stojí za růstem vážných onemocnění.
Nemilosrdný tlak zisku se nám vymkl z rukou, ale nápravu nesmíme spojovat jen s tím, co nám někdo nařizuje. Nepřátelé číhají na obou stranách, mezi těmi, kdo prosazují trochu jinak chamtivý Green Deal, i těmi, kdo ho z neméně chamtivých důvodů totálně popírají.
O změnách klimatu můžeme dlouze debatovat, ale lesy hoří, hladina moří stoupá, a pokud si chcete v únoru zalyžovat na Vysočině, tak jen v uzoučké stopě a jen s flintou na zádech, jak jsme to viděli v televizi. Na polích si můžeme vybrat, jestli vegetace zahyne suchem nebo ji spláchne rekordní příval.
S tím musíme něco udělat, ale rádcem nemohou být utopické sny a hesla, ale zdravý rozum.
Jestliže 90 procent toho, co se vyrobí v českém automobilovém průmyslu, tedy nejen v montovnách aut, míří do zahraničí, musíme se přizpůsobit zahraniční poptávce. Pokud chceme auta nadále vyrábět, musí rychle růst výroba elektrických aut i u nás. Roku 2023 činila elektrická auta 14 procent registrací nových vozů. V Česku pětkrát méně, jsme poslední. Auta přitom tvoří pětinu našeho exportu a průmysl s nimi spojený živí pětinu českých domácností. S tím se nesmí hazardovat.
Ale ty spalovací motory tu s námi taky ještě nějaký čas zůstanou také, ani tuhle příležitost nesmíme zahodit. Není tu tedy otázka, zda do toho jít, nebo ne, je to jen otázka tempa. Nikoliv bezhlavě, ale nikoliv loudavě, protože to by nás změnilo ve skanzen. Pak hrozí syndrom vařené žáby, zaznívá varování: Dlouho to pořád ještě jde, ale najednou je pozdě.
Zavření uhelných dolů se také nevyhneme, protože většinu české ekonomiky tvoří subdodavatelé zahraničních firem, které mají marketing postaven na tom, že proti uhlí bojují. Řada programů už snižuje energetickou náročnost České republiky, celková spotřeba energie bude klesat, ale u elektřiny je to opačně. Tam bude spotřeba stoupat, když se stane hlavním zdrojem pohybu, síly, digitalizace, světla a tepla.
O svou roli tak bojují obnovitelné zdroje, ty hned, tedy hodně rychle, a jádro, mnohem později. Nesmíme zavírat žádnou z nabízených cest, ale faktem je, že náklady obnovitelných zdrojů prudce klesají, zatímco náklady jádra, i v důsledku dlouhé výstavby, trvale porostou.
Novely energetického zákona, které postupně uvolňují i sdílení elektřiny z obnovitelných zdrojů a zapojení komunitní energetiky i do stabilizace sítě, přinášejí decentrální model, bezprostřední zapojení zdrojů, které jsou mimo stávající monopoly. Jde zároveň o demokratizaci energetiky.
Lze to vyjádřit i jinak. Peníze za elektřinu, které kdysi putovaly z obce na účet vzdálené elektrárenské společnosti, v obci zůstanou. Většinou se ani nevydají, protože slunce je zadarmo. Po pár letech, kdy se zaplatí počáteční investice, vzniká nový zdroj příjmů, který lze použít pro hospodářské oživení v místě. Jedná se tedy i demokratizaci energetiky.
Dnešní mrtvé vesnice bez obchodu, hospody nebo pošty, by se mohly znovu probudit jako Šípková Růženka, pokud se zaměří i na další využívání místních zdrojů pro vlastní potřebu. Zrovna ta hospoda po tom volá, když jí panely na střeše zlevní elektřinu, obec nájem a spolupráce s místními zemědělci zásobování. Lidé, kteří se tam znovu sejdou, mají kde debatovat, co dál.
Klimatická opatření tedy nejsou jen výdaj, jsou to i úspory a příjmy. Míří sem obrovské prostředky z Modernizačního fondu, podle některých zdrojů až 1,5 bilionu korun do roku 2030. Část z toho jde i do obnovitelných zdrojů a klimatických opatření obcí. Zákon o ochraně zemědělského půdního fondu uvádí do českého práva i pojem agrovoltaika, v podstatě možnost instalovat fotovoltaické panely i na ornou půdu, pokud to nebrání jejímu dalšímu obdělávání. To je prakticky nekonečná příležitost.
Stát by to měl podpořit vyšší aktivitou státní rozvojové banky, která by poskytovala investiční úvěry obcím a regionům na nižší úrok. Požadujeme, aby tato banka rozvinula síť poboček, které budou blíže samosprávám a budou moci citlivěji rozhodovat o jejich požadavcích.
Vedle toho může posloužit regionálnímu rozvoji síť družstevních záložen, ale nesmí to být nějaké izolované mafiánské kluby, které se schovávají před bankovním dozorem. To byl hlavní důvod, proč byla u nás právní úprava záložen nasměrována k tomuto řešení a odtrhla se od mezinárodní nebo i dávné československé praxe. V předválečném Československu byly družstevní záložny budovány v hierarchické struktuře s kontrolním a metodickým orgánem na samé špici. Proto to byly kvalitní finanční ústavy, které dobře sloužily členské základně a odolávaly hospodářským otřesům. Podobné modely fungovaly i v dalším družstevnictví a je třeba je obnovit.
Jakmile se na venkov vrátí pracovní příležitosti, vzroste tam i zájem o bydlení. Osvědčenou cestu – ve světě i u nás – představují bytová družstva nebo municipální stavební společnosti se zpřístupněnými pozemky i úvěry. Stavební pozemky může poskytnout obec, zlevněné úvěry zase poskytne státní garance a subvence úroků od komerční banky, nebo třeba prostřednictvím oné rozvojové banky. Je to podstatně efektivnější a levnější cesta než státní bytová výstavba, nasměrovaná navíc na miniaturní holobyty, aby si ty socky moc nevyskakovaly.
Agrovoltaika, to jsou řady fotoelektrických panelů na svislo, v pásech, mezi kterými lze volně pojíždět zemědělskými stroji. Vyrábí elektřinu, která se dá spotřebovat v místě, ale vedle toho chrání půdu před vysušujícím větrem. V pásech pod panely mohou růst kvetoucí rostliny pro opylovače, kterým jinak hrozí vymření v krajině monokulturních agropouští. Úroda může být lepší a kvalitnější, a s podporou vlastní elektřiny levnější.
Vlastní elektřina usnadní také obnovu pekáren, sušáren, konzerváren a dalších zpracovatelských kapacit pro zemědělskou, ovocnářskou a zahradnickou produkci zblízka. Umožní posunout zemědělskou produkci na vyšší stupeň přidané hodnoty. Obchodování s domácí produkci by se mohl věnovat specializovaný řetězec družstevních prodejen, ať již Coop, který už to někde dělá, nebo další družstevní síť, řekněme Domovina.
Obecné snížení cen potravin prosadíme zavedením regulačního stropu pro obchodní marže řetězců. Mohou se k tomu zavázat i dobrovolně, pokud jako alternativu představíme takové zdanění, abychom mohli občanům vysoké ceny kompenzovat jinak ze státního rozpočtu.
Stejný přístup je možné zvolit vůči energetickým společnostem. Pokud se s nimi dohodneme na cenovém stropu, nemusíme přistoupit k podstatně vyššímu zdanění. Nejjednodušší cestou ke snížení cen elektřiny je návrat k ocenění podle nákladů výroby plus přiměřený zisk. K tomu by bylo nutné buď úplně vystoupit z Lipské burzy, nebo v uvedeném režimu prodávat elektřinu doma a pouze vývoz přeceňovat burzou.
Tomu se budou menšinoví akcionáři ČEZ bránit, proto bude nutné vykoupit menšinové akcionáře a převzít ČEZ plně pod státní kontrolu. Vláda dosud o takovém kroku uvažovala jen v souvislosti s výstavbou nových jaderných elektráren, protože jinak by jim nemohla poskytnout potřebnou státní podporu. Jádro je však věcí daleké budoucnosti, zatímco snížení cen elektřiny pro domácí použití by ekonomice i domácnostem pomohlo okamžitě. Nezbytná bude celní ochrana domácího využití levné elektřiny.
Životní úrovni v Česku zásadně škodí také extrémní odliv kapitálu v podobě každoročního rozesílání 300 a více miliard korun v dividendách zahraničním akcionářům. Znovu, i těmto společnostem lze nabídnout alternativu – buď dohoda, nebo regulace například zvýšenou daní. V evropském právu existuje možnost zdanění dividend do zahraničí, byť jako krajní možnost v situaci finanční či měnové krize. Dohoda by byla pro obě strany nepochybně výhodnější. Značnou část problému však pokryje progresivní zdanění korporací.
Daňový systém Česka vyžaduje zásadní nápravu, jeho základem je progresívní zdanění, které přinese větší daňové příjmy do státního rozpočtu, ochrání domácí užití hospodářské aktivity a zároveň bude snižovat nepřijatelné rozvírání nůžek sociálních nerovností. Na druhou stranu, nízké příjmy potřebují daňovou úlevu, aby bylo výhodnější pracovat než pobírat sociální dávky. Nejsnáze se toho dosáhne zdvojnásobením daňového odečtu, takže o něco vyšší příjem zůstane úplně bez daně.
Progresívní zdanění osobních příjmů se musí vrátit na úroveň před zavedením superhrubé daně. Zrušení superhrubé bez obnovy daňové progrese zbavuje státní rozpočet 100 miliard korun ročně a bylo dokladem zbabělosti politiků, kteří měli věci uvést do pořádku. Nezbytné je také progresívní zdanění korporací, s druhou sazbou pro největší společnosti s nejvyššími zisky.
Velice důležité je progresívní zdanění velkého majetku, tedy nikoliv každé kůlny, ale majetku nad 100 milionů korun. Totéž platí pro dědictví. U malého nic, u velkého 1 procento, u největšího (nad 1 miliardu korun) 2 procenta. Je to obdoba sazeb, které v USA navrhovala demokratická senátorka Elizabeth Warenová. Nejde o to, jak superbohaté připravit o všechny miliardy, jen o tolik, aby prudký růst nerovností neohrožoval demokracii.
Zpracovali: PhDr. Zbyněk Fiala a Ing. Jiří Paroubek