Je potřeba udělat vše pro to, aby se hlasy na levici neztratily, vyzývá Jiří Paroubek

Našel bych ještě jedno pozitivum. Že to byl nejteplejší rok v historii měření. Z hlediska rekreačního to asi nebylo pro lidi špatné, protože příznivé počasí vydrželo poměrně dlouho. Ale v politické oblasti, tam bych neviděl nic, co by bylo přínosného pro republiku a pro občany.

Naopak. Vláda všechno komplikuje a jde cestou, která zemi vede, aspoň podle mého názoru, do propasti. Já nejsem nějak přehnaně pesimistický, ale když vidím kroky Fialova kabinetu, tak jediné, co mě napadá, je, že se rovnají absolutnímu debaklu. Ve všech oblastech!

Především máme jako stát problém s hospodářským růstem. Co se týče hrubého domácího produktu, okolní státy více nebo méně rostou. Dobře, Německo má nějaké problémy, ale snaží se je řešit. My máme velký nárůst státního dluhu, nějaké 3,1 bilionu korun k 31. prosinci, takže vzrostl skoro o 300 miliard, a to ještě díky několika účetním trikům, jinak by to bylo ještě horší.

No a vláda dělá všechno pro to, aby udržovala v zemi atmosféru strachu a militaristické nálady, jako že hrozí vpád ruských vojsk, a v tom se samozřejmě žije nedobře. Vytváří to problémy, přičemž jedním z dalších je vysoká inflace v posledních dvou letech – nějakých 25 až 30 procent. Bohužel nebyla kompenzovaná růstem mezd a růstem důchodů, takže pokles reálných mezd a reálných důchodů, a tedy životní úrovně, je tady velmi značný, tedy těch zmiňovaných 20 až 25 procent. Ale společnost se diferencuje. Jedna třetina obyvatel je spokojená a šťastná, jak báječně vláda funguje, ovšem zbývající dvě třetiny mají větší nebo menší problémy ve svých příjmech. Buď žijí vysloveně od výplaty k výplatě, nebo některé domácnosti dokonce ani nemají dost příjmů, aby pokryly výdaje. A týká se to de facto několika milionů lidí. Optimistické odhady, že milion lidí je pod hranicí chudoby a další dva miliony se té hranici blíží, bych rozšířil spíš na tři až čtyři miliony, protože hranice chudoby je jenom statistická veličina.

Když bych vzal za základ té statistické veličiny výpočet hranice chudoby v Německu, pak tam spadlo 5 až 6 milionů lidí. Něco takového asi žádná vláda vidět nechce a já doufám, že i ta naše k takovým číslům nebude lhostejná, ačkoli to na první pohled vypadá, že je jí to úplně jedno.

Takže situace ve společnosti není dobrá. Levicové strany jsou velice oslabené. Stojí mimo parlament, což je velmi špatně. Zájmy běžných občanů se v podstatě snaží hájit jak SPD, tak hnutí ANO, které je ale typickou stranou středu. Do nějakých levicových témat půjde, ale nevadí mu zbrojení, do kterého se vláda pustila, což je velmi zvláštní. Přeci když se navyšuje jedna položka státního rozpočtu velmi razantně, tak nutně dojde k tomu, že některé další položky – včetně výdajů na zdravotnictví, školství, sociální oblast – logicky musejí klesat.

Je to situace opravdu absurdní. Vláda živí takovou tu militaristickou náladu a připravuje další obří výdaje, které podle mého názoru převyšují finanční kapacitu a možnosti státu. Mám na mysli v první řadě stíhačky F-35 za nějakých 400 až 500 miliard korun – nikdo neví přesně.

Část těch nákladů jsou investice, část budou provozní výdaje, které to vyvolá. To jsou super přesné stroje, které potřebují naprosto čisté odletové plochy. A takových ploch bude muset být několik. Navíc tam bude potřeba nějaký personál, samozřejmě z USA, takže to evokuje potřebu amerických základen nebo amerických vojáků na našem území. To už je jenom krok B, následující po kroku A, kdy se uzavřela smlouva s Američany a kdy se pětikoaliční vláda rozhodla zakoupit takto drahé stíhačky, když jí byly nabízeny v podstatě srovnatelné stroje – pro naše potřeby určitě velmi vhodné gripeny – a když švédská vláda byla ochotná jít na mnohem nižší cenu.

A to není jediný výdaj! Samozřejmě nechci mluvit o leopardech, o obrněných transportérech, to jsou další desítky miliard korun, ale také třeba o čtyřech nových blocích jaderných elektráren, které si podle odhadů odborníků vyžádají dva biliony korun. Tak si vezměte všechny tyto částky, kdy část výdajů spadne i do tohoto roku, naštěstí jen malá. To nejhorší nás pak čeká během příštích deseti let, pokud jde o zbrojní výdaje, nebo dvaceti let, pokud jde o ty bloky jaderných elektráren.

Situace je opravdu velmi vážná, schopnost ekonomického řízení státu se v zásadě vytratila. Napadá mě takový bonmot ohledně rozpočtu. Ministr financí je původem elektrikář a já se domnívám, že schodek za minulý rok nedopadl ještě nejhůře, že je docela prima – na elektrikáře… V zásadě je ale tímto způsobem řízen celý stát. Neodborně, lidmi bez erudice a bez zkušeností v managementu. A bude to trvat dále, pokud nebude tato vláda smetená. Vypadá to ale, že stejně jako teď udělala účetní triky, aby rozpočet marketingově vypadal s přijatelným schodkem, tak chce sáhnout k dalším trikům, aby v příštích sněmovních volbách měla pluky nových voličů. A to jsou naši zahraniční občané, kteří o situaci v Česku vědí jenom z mainstreamových médií, kdy opozice jsou bubáci – lidé, kteří by na Mikuláše mohli chodit za čerty, ať už Babiš nebo Okamura. Naši krajané žijící v cizině jsou tak pod vlivem jednostranné provládní propagandy, přitom si užívají výhod bohatých sociálních států vesměs západní Evropy. Čeští občané běžně nemají tu životní úroveň, kterou má převážná většina z těch 700 tisíc lidí, z nichž velká část žije v nejvyspělejších částech Evropy. Je to opravdu neférový trik, kterým se má změnit politická mapa republiky a prolongovat život této zcela neschopné vlády.

My už jsme se na toto téma zaměřili i v minulosti, kdy jste odpovídal na otázku iportaL24.cz, zda by vůbec měli do Sněmovny, ale i dalších institucí volit Češi, kteří tu trvale nežijí. Odpovídal jste záporně. Nicméně já se vrátím zpět k prognózám do roku 2024. Co s lidmi, kteří žijí pod hranicí chudoby nebo těsně nad ní udělají změny v DPH?

Je jednoznačné, že vládní balíček povede k útlumu spotřebitelské poptávky a povede ke zdražení. To, co dneska vyhlašují některé řetězce, že zlevnily a ukážou zboží, které je levnější tu o 30, tu o 50 haléřů, nehraje vůbec žádnou roli. Úvahy o tom, že už na konci roku 2024 bude inflace kolem dvou procent, jsou opravdu zásadně neodpovědné a neodborné bláboly.

Teď už to vládní činitelé posunují zase o rok dál, čili ty prognózy jaksi zmírňují, ale obávám se, že realita bude taková, že sice inflace nebude už dosahovat dvouciferných hodnot jako na konci tohoto roku, ale bude tady pořád a hlavně bude navazovat na tu základnu, která se navýšila v posledních dvou letech, pokud jde o ceny, zejména potravin a vlastně skoro všeho. Elektrické energie, plynu, tepla… To je takový zásah do životní úrovně lidí! Tím se samozřejmě zvýší inflace a nebude to o tom, že se to nějak samo vstřebá. Všichni jsme už teď zažili to, že s námi distributoři uzavírali smlouvy nebo dohody o nových zálohách. Tudíž dobře víme, o kolik to vzrostlo. Mně v průměru o 20 procent, jak plyn, tak elektrická energie. Teplo mám tedy vlastní, takže je to u toho venkovského domu o čtvrtinu více, a možná, že realita bude někde kolem třetiny, a to tam prakticky přes týden netopím.

Tudíž rok 2024 nevidíte příliš optimisticky…?

Ten rok prostě pro lidi nebude dobrý. Ukazuje se, že řada fabrik začíná mít problémy, jako je tomu u Liberty. Navíc to není jen o tom, že ztratí zaměstnání hutníci, technický personál, inženýři a tak dále. Ale problém se týká také řady servisních činností, která je na ně navázaná. Takže 25 tisíc lidí v jednom kraji bude na dlažbě a přeškolování, aby získávali novou kvalifikaci, bude velmi obtížné nejen pro hutníky, ale také pro ty inženýry, protože ti mají jednu profesi a pohybují se v ní celý život, pokud to nejsou nějací mladí kluci.

Tohle bude velmi obtížné, a pokud dojde ke zřetězení těchto událostí, tak to pochopitelně také ovlivní atmosféru ve společnosti. Jenže se obávám, že tady není žádná relevantní síla, ani pokud jde o politické strany na levici, ani pokud jde o odbory, snad s výjimkou OS KOVO a odborových svazů, které jsou sdruženy u pana Dufka. Momentálně chybí síla, která by mohla jít do nějakého rovnocenného konfliktu s vládou.

Pokud to mám interpretovat, domníváte se, že sice odborové akce budou pokračovat, ale vyzní do ztracena, třeba jako protesty z 27. listopadu minulého roku? Podle mnohých mj. proto, že nebyly jasně formulovány a definovány požadavky na vládu…

Já se obávám a řeknu to velmi slušně, že všechny relevantní funkce v tomhle státě jsou obsazeny lidmi, kteří mají nějakou afinitu k Aspenu. Tím nemířím jenom na šéfa největší odborové ústředny, ale je zvláštní, že ta odborová ústředna, která už se tady měla začít bouřit někdy před rokem a půl, rokem a tři čtvrtě, byla v naprostém klidu. Pak uspořádali před Vánoci velmi neúspěšnou demonstraci a poté se uložili ke spánku zimnímu i letnímu, a vlastně se ještě neprobudili.

Samozřejmě, že něco jiného jsou »kováci«, něco jiného školské a zdravotnické odbory, ale ty bojují samy za sebe, celkové požadavky ve společnosti v tuhle chvíli nikdo nehájí, a to je špatně. Proto zůstává rozdíl oproti zemím se skutečně zavedenou a strukturovanou demokracií, jakou má třeba Francie. Tam lidé zkrátka vyjdou do ulic, když se má navýšit věk odchodu do důchodu. A z našeho pohledu to bylo »jen« na 64 let. Obyvatelé se začali bouřit kvůli všem těm výdobytkům. Když je vláda začala osekávat, tak byly plné ulice statisíci demonstrantů. Ještě není celý ten proces ukončen, ale pozice francouzské vlády je úplně destruovaná.

Vidíte to na skutečnosti, že prezident Macron se nezmůže, ani pokud jde o zahraniční politiku, vlastně na nic. Je to skutečně oslabená politická figura díky tomu, že se v jeho zemi odbory dokázaly proti vládě postavit. A už je jedno, že důchodová reforma byla přijata, protože vláda využila jakéhosi naprosto nedemokratického ústavního nástroje, kdy se o návrzích nehlasovalo ve sněmovně. Důsledkem všeho je, že dnes je nejsilnější stranou v průzkumech veřejného mínění ve Francii strana Marine Le Penové a její pozice nejspíš bude posilovat, zatímco současná vláda a hnutí prezidenta Macrona nadále oslabuje.

Ale zpátky k Česku. My prostě silnou odborovou organizaci, která by dokázala strhnout lidi, v tuhle chvíli nemáme. Ale jsou tady lidé, kteří toho schopni jsou, a ty bych rád osobně podpořil.

Sám jste řekl, že odbory nemají takovou sílu, jakou by mít měly, a že ji nemá ani levice. Vy sám jste se pokusil o její spojení v rámci spolku Nespokojení. Nerazil jste jak u SOCDEM Michala Šmardy, tak u komunistů pod vedením Kateřiny Konečné. Tam to dokonce dlouho vypadalo, že si plácnete, ale KSČM nakonec dala přednost jiné koalici, v níž figurují mj. odpadlíci ze strany PRO Jindřicha Rajchla. Čím to je, že se na levici nedaří to, co zvládají vládní strany a hnutí?

Pokud jde o SOCDEM, tam je věc zcela jasná. Ti lidé jsou politicky někde jinde, to už není žádná levice, oni o levici jenom hovoří. Levicová paradigmata, to jsou jen vyprázdněné floskule. Oni uvažují úplně jiným způsobem.

A pokud jde o paní Konečnou, nechtěl bych to nějak zvlášť komentovat. Nerad bych ji poškodil ve volbách. Ona se poškodila podle mě sama, protože já jsem jí přinášel v podstatě sjednocenou nekomunistickou levici – několik menších politických stran jako ČSSD, DOMOV, národní socialisty a také svoji osobu, kdy jsem byl ochoten kandidovat zprvu na 21. místě. A potom, když přivedla podle mě úplně nesmyslně lidi, kteří se zatím profilovali někde v pravém středu politického spektra, řekl jsem, že na tyhle lidi já nebudu pracovat. Mně nevadí, že přede mnou na kandidátce je komunista, protože to je levice, ale aby tam byl někdo, koho já mám v nejlepším případě za pravici, nebo krajní pravici, to podporovat nemůžu. Má-li mít ta kandidátka levicový profil, tak dobře, nechť je paní Konečná na prvním místě, ale v tom případě považuji za rozumné, abych byl tedy na místě druhém já. Jinak by moje angažmá nedávalo žádný politický smysl. Takový hybrid, levicově odpadlický, jak jste to nazval i vy ve své otázce, není podle mne dobrým krokem.

Stačí sledovat vývoj preferencí – a nemyslím si, že je to nějaké přehnaně cinknuté u těch hlavních agentur, které se snaží formovat voličské mínění – kde se komunisté pohybují kolem těch tří až 3,5 procenta. Dostat se na pět procent, to je nadlidský úkol v té struktuře, kterou paní Konečná zvolila. Proto si myslím, že je ještě čas ty věci změnit, a pokud k tomu bude předsedkyně KSČM ochotná, tak my jsme připraveni. Samozřejmě vím, že v rámci ČSSD Jany Volfové existuje určitá představa o samostatné kandidátce několika levicových stran. Ale já se téhle myšlence zatím bráním, protože by to de facto odsoudilo ty dvě zmiňované strany, jak KSČM, tak SOCDEM k dalším ztrátám voličů. Teď je spíš čas na slučování.

Já si myslím, že poslední neúspěšné volby by měly být pro levici jakýmsi mementem. Ať už pro ty lidi, kteří z nejrůznějších důvodů, nechci říct rovnou z podnětu americké ambasády, ale zkrátka dělali volební kampaň generálu Pavlovi. Anebo pro paní Konečnou, které někdo z jejího okolí nakukal, že ji můžu přeskákat. Já přitom tuhle ambici nemám a chtěl jsem se angažovat skutečně jenom pro to, že mi jde o levicové řešení a vytvoření společné kandidátky. Tady se objevuje 700 tisíc nových hlasů, z nichž podle mě 70 až 80 procent zvolí pravici. Už z toho důvodu je probůh potřeba udělat vše pro to, aby se hlasy na levici neztratily.

Budou podle vás volby do Evropského parlamentu a pak následně ty krajské či senátní, referendem o vládě, jak se tak rádo říkává?

Já bych byl rád, aby byly. A samozřejmě tak by to měly mít nastavené všechny opoziční politické formace, ať už parlamentní, nebo zatím mimoparlamentní. Pokud by to tak nepostavily, byla by to politická chyba.

Kolega Tomáš Cinka v poslední loňské analýze iportaL24.cz napsal, že rok 2023 byl přelomový nástupem multipolarity. Co tedy očekáváte ve světové politice pro rok 2024, kdy opět roste vliv společenství BRICS? Bude dál sílit, a naopak Spojené státy slábnout?

Jsem přesvědčen, že je to nezadržitelný vývoj. A Evropa by na to měla také reagovat, a to jak posílením své politické svébytnosti a když ne nezávislosti na Spojených státech, tak velké autonomie při rozhodování, čehož bohužel toto vedení Evropské unie není schopno. A nejsou toho schopny ani největší unijní státy, ani Česká republika.

Výsledkem je, že země, jako je Čína nebo Indie, zaznamenávají růst, pokud jde o hrubý domácí produkt. Zase budou někde kolem pěti procent, o čemž si Evropa může nechat zdát, a o České republice ani nemluvě. A Rusko? I v té situace, která panuje, tamní ekonomika roste a schodek státního rozpočtu je jen tak mimochodem procentuálně nižší než ten český. Rusy nikdo těmi sankcemi nesrazil na kolena ani tou válkou, která je měla vyčerpat. Takže by bylo dobré boje co nejrychleji ukončit. Zbytečně tam v imperialistickém zájmu umírají lidé a úplně zbytečně jsou ničeny hodnoty. Řadu věcí je potřeba vrátit před ten konflikt.

Prosperita evropské ekonomiky, včetně české, byla do roku 2020 postavena na dovozu levných ruských surovin. Ty jsme zaměnili za dovoz surovin drahých. A teď bychom se po ukončení konfliktu na Ukrajině měli vrátit do nějakého normálu – k národnímu zájmu.

Petr Kojzar