V Pekingu 17. a 18. října probíhá světové fórum „Pás a stezka“ (Belt and Road). Projekt „Pás a stezka“ je v současnosti největší ekonomickou aktivitou světa. Před deseti lety vyhlásil čínský prezident tuto aktivitu, kterou podpořil uvolněním obří částky 1 bilion USD z čínských státních rezerv. Základní představa byla a je uvolňovat tyto peníze na investiční projekty v zemích, které se k projektu připojí formou půjčky s dlouhodobou splatností. Dnes už víme, že zejména v zemích třetího světa byly v rámci projektu postaveny nové dálnice, kvalitní silnice, rychlostní železnice, přístavy atd.
Díky projektu se zhruba ve 140 zemích, jež se zapojily do projektu, často velmi zásadním způsobem změnila infrastruktura. Vytvořily se statisíce nových pracovních míst a zvýšila se životní úroveň lidí.
Od Vietnamu po Srbsko či Portugalsko. Od Běloruska po Jihoafrickou republiku.
Summitu se v Pekingu zúčastní delegáti z cca 140 zemí z celého světa, včetně např. ruského prezidenta Putina anebo generálního tajemnika OSN Gutterese.
Západ, bohužel, srovnatelný projekt pomoci rozvíjejícím se ekonomikám nemá, resp. je se svou nabídkou- EU i USA – časově i objemove pozadu za Čínou.
Projev Jiřího Paroubka na mítinku projektu „Belt and Road“:
„Dámy a pánové, měl jsem tu čest se účastnit už dvou předchozích fór – summitů k projektu „Belt and Road“ v Pekingu.
Dnes je to tedy po čtyřleté přestávce třetí fórum, kde už je možné hodnotit výsledky, úspěšnost celého projektu.
Tento projekt přináší novou naději zemím třetího světa. Přichází s investicemi, které vytvářejí zejména novou infrastrukturu v podobě železnic, rychlostních silnic, dálnic, přístavů apod. Tedy projekty, které umožňují otevřít světu často izolovaná území států či státy (např. železnice z Číny do Laosu)
Tyto investice vytváří nové pracovní příležitosti a samozřejmě jsou hnací silou rozvoje obchodu a tedy rozvoje ekonomik desítek zemí. Podstatné je, že projekt „Belt and Road“ tak přispívá k rozvoji životní úrovně lidí v zemích, kde tyto investice jsou uplatňovány. Je to vlastně nejvýznamnější ekonomický projekt světového významu dneška. Je pro mě zajímavé slyšet výsledky, kterých je dosahováno v jednotlivých zemích.
Chci se ale zastavit u něčeho jiného. Je to programový materiál pod názvem „Globální společnost pro společnou budoucnost“, se kterou přišla vláda ČLR a prezident Číny Si.
Tak jak já to chápu, je to vlastně koncepce nové zahraniční politiky Číny. Na Západě bývají někdy zpochybňovány a zkreslovány záměry ČLR. Někdy se jedná o nepochopení, jindy o záměr. Ano, lidstvo je opravdu na rozcestí, jak se píše v tomto programovém materiálu. Vadí mně krátkozrakost nejbohatších států světa, které si za dlouhá desetiletí zvykly exploatovat přírodní zdroje a pracovní síly ve třetím světě ve svůj prospěch. Líbí se mně princip win-win přístupu mj. k využití nerostných zdrojů. Prostě éra kolonialismu je pryč a chudé země světa potřebují za poskytnutí přístupu ke svým zdrojům dostat férové peníze na financování zajištění nových zdrojů pitné vody, dostupného a kvalitního školství, dostupných léků atd.
Na východě evropského kontinentu probíhá válka, kterou si nikdo rozumný nepřeje. V nové koncepci čínské zahraniční politiky se hovoří o potřebě udržení míru, světové bezpečnosti a prosperity. Jsou to idealistické myšlenky, které jsou mi velmi blízké. Stejně tak myšlenka partnerství, ve kterém si země budou rovny. Je to cesta ke světu bez válek, sankcí, diktátu silných států a spravedlivějšího rozdělení světového bohatství. Bude nutné snížit negativní dopady současné krize na Středním východě na projekt „Belt and Road“. Jde o to, aby se konflikt nerozrostl. Jedna věc je odsoudit terorismus Hamásu, při němž jsou zabíjeni civilní obyvatelé a druhou věcí je právo Palestinců na důstojný život a vlastní stát.
Ekonomická krize, kterou přinesla pandemie covidu-19 se negativně promítla zejména v nejchudších zemích světa. Světové společenství by prostřednictvím OSN i na základě bilaterálních dohod klíčových zemí mělo zastavit spirálu zbrojení, která nás vrací do časů studené války. A která ve svých důsledcích snižuje životní úroveň obyvatel všech zemí.
To se bohužel týká i České republiky. Navyšování vojenských rozpočtů českého státu vede k tomu, že jsou omezovány výdaje v jiných oblastech, které jsou z hlediska životní úrovně lidí jednoznačně důležitější.
A ve velké části zemí třetího světa je soustředěna nesmírná chudoba. Stamilionům lidí chybí přístup k pitné vodě. Nemají základní prostředky k obživě. A to všechno by mohli mít, pokud by státy, které vynakládají ohromné sumy na zbrojení, např. desetinu těchto výdajů byly ochotné investovat do těch nejchudších zemí na řešení jejich problémů. Ve zdravotnictví, ve vytváření pracovních míst, vzdělávání etc. Investice do vzdělávání jsou klíčem k rozvoji zemí třetího světa. Konce konců příklad Číny může mít soudný člověk před očima.
Při svém vzniku před 74 lety ČLR byla zaostalou zemí s vysokou úrovní analfabetismu. Zejména za posledních třicet let Čína udělala obrovský pokrok v oblasti vzdělávání svého obyvatelstva a v rozvoji školství. To ji umožnilo ohromný hospodářský rozvoj s využitím nejmodernějších technologií, inovací, robotizace, automatizace a umělé inteligence. A zde se znovu vracíme k otázkám nové zahraniční politiky, kdy Čína úzce spolupracuje se všemi mezinárodními organizacemi a podporuje mír a boj proti chudobě – OSN, UNICEF, podporuje iniciativy na pomoc uprchlíkům atd.
Rád bych, aby se jednotlivé země rozvojového světa vydaly touto cestou, kterou zvolila Čína. Je to cesta boje proti chudobě a růstu životní úrovně lidí. A to je myslím smysl, alespoň podle mého názoru, politiky a projektů jako je Belt and Road.